Pět důvodu proč mě baví být single

11. března 2014 v 17:29 | Adri
Jsem typická svobodná holka. I když se zásadně tvářím, jak jsem nad věcí a v pohodě a maximálně spokojená, občas - víc či míň často - někde vidím nebo slyším věc, která mě donutí si říct "Sakra, taky bych ráda někoho měla."
Nechápejte mě špatně. Rozhodně nejsem zoufalá troska, která skáče po všem, co se pohybuje, jen abych byla ve vztahu (jestli tohle vlastně ještě nějaký skutečný člověk kromě filmových postav dělá). Naopak - podle mě je lepší být sám a v pohodě než za každou cenu ve vztahu se špatným člověkem a následně na pokraji nervového zhroucení dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu.
Proto vám přináším seznam věcí, které mě na svobodném životě vážně baví. A můj budoucí přítel bude muset být vážně úžasný, abych se jich kvůli němu vzdala.
1. Můžu shánět o jeden vánoční dárek méně
Začněme položkou z aktuálního soudku. Kdo z vás byl o letošních Vánocích bezradný s vymýšlením dárků pro své bližní, ať se přihlásí. S. mává rukou ve vzduchu. I když jsou vánoční dárky jenom maličká sezónní věc, která odezní ještě rychleji než se objevila, jednoho zoufalého vánočního nákupčího, který nesnáší potýkat se v obchodech s davy lidí, opravdu potěšilo, že mohl z vlaku vánočního nakupovacího šílenství vystoupit o zastávku dřív.
2. Nemusím nosit kolem kotníku elektronický monitorující náramek
V týdnu jsem byla s kamarádkou na vánočním večírku. Bylo to opravdu fajn - plno dobrého jídla, punče, milých konverzujících lidí... a potom kamarádce zazvonil telefon. Byl to její přítel, který kontroloval kde je, s kým tam je, proč napoprvé nezvedla telefon, kolik toho vypila a kdo ji poveze domů.
Děkuju, tohle s radostí oželím.
3. Nemusím za každé situace vypadat dokonale
Víte, co miluju na víkendech? Že se v pátek večer odlíčím a můžu tak zůstat až do pondělí ráno. Co víc, dokonce se celý víkend můžu vykašlat na mytí vlasů, které mě k smrti nebaví, protože moje největší společenská víkendová akce je půlhodinový nedělní nákup, kde je všem srdečně jedno, jak že to vypadám a v jak pitomém tvaru moje vlasy drží.
4. Vyšetřím si víc času
Snad v každém článku naříkám, jak absolutně nic nestíhám, a letos to platí desetinásob. Při svém denním plánu, kdy se v sedm ráno zavřu ve škole a ve čtyři odpoledne odcházím se stohem materiálů v ruce, které se musím naučit do dalšího dne, si neumím úplně dobře představit, že ještě jedu někam přes půl města trávit romantické chvilky se svým milým.
5. Nemusím dávat pozor s kým se jak bavím
Jsem přátelská a otevřená osoba a opravdu dobře si rozumím s kluky a muži. Zastávám názor, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje, protože i když se jejich společný vztah drží v kamarádské rovině, pořád se tam objevuje to škádlení a flirtování a rozhovory o tématech, které by vaše maminka asi nechtěla slyšet. A protože jsem nezadaná, můžu si všechny tyhle milé malé věci užívat, aniž by mi v hlavě blikaly výstražné majáky.
Nemyslím si, že být sám je důvod k tomu věšet hlavu. Nemít partnera sebou nese i několik prima věcí a ty by si měl člověk vychutnat. Třeba budete muset o příštích Vánocích už kupovat o ten jeden dárek víc.
 

To jako vážně?

9. března 2014 v 13:19 | Adri
Tak dneska jsem přišla na blog že budu psát nový článek kterej jsem měla přichystaný a nevěřila jsem svým očím
93 lidí :O .. pro někoho je to málo ale pro mě dost teda, nato že jsem začala a už tolik lidí ..
Takže bych chtěla všem poděkovat kdo naštěvuje můj blog ^^ ikdyž jsem teprv začala no .
-Adri

10 faktů o mně

8. března 2014 v 11:43 | Adri
Hlava plná myšlenek, a já nejsem schopná je uřidit.
Ano, teď jsem popsala jak se povětšinu doby v posledních dnech cítím.

Úspěšně se vracím k celodenímu poslouchání dojemných písniček od Simple Plan,přesně tak,jak jsem to dělala zhruba před rokem.

Mám asi 5 skvělých témat na články,které bych měla v následujících dnech (měsícech a letech) napsat.

Ale teď už k tomu článku.
Dnes jsem si pro vás připravila 10 faktů o mně
Inu...

10 faktů o mně:
• Dobře, začnu se svou největší slabinou, které se snažím po většinu svého života zbavit. Vždycky jsem byla vztahovačná a v tomhle ohledu strašně citlivá, ačkoliv jsem se snažila to všemožně zastavit, změnit a skrývat. Jenže mě tato vlastnost pořád provází dále mým nevyrovnaným životem.
Každou hloupou maličkost, kterou jakýkoliv člověk řekne, a ani to tak nemusí myslet si vezmu k srdci, a potom mi to vrtá hlavou a trápí mě to dalších několik dní. Lidé, kteří se mě snaží z legrace jen tak poškádlit, jsou potom většinou v rozpacích, protože já to pochopím špatně a buď jej seřvu, nebo se začnu chovat divně. Obdivuju tímto lidi, kteří si řeknou, že je nikdo nedokáže jeho hloupým názorem vyvést z míry, a pouze nad tím mávnou rukou a dále to neřeší. Co já bych za tuto vlastnost dala...

• Jsem strašný snílek, a dost na to doplácím, a mohla bych na to doplatit ještě mnohem více. Mám pořád tu svoji naivní představu o tom, že svět přecejenom není tak hrozný, a že jsou lidé všichni stejní jako ta menšina, která nežije v dnešní kruté realitě. Přesně tam se řadím. Samozřejmě, že si uvědomuju, že takový svět není, jenže toto ta druhá část mého já absolutně není schopná pochopit.

• Nerada ve večerních hodinách nebo o víkendech bloumám ulicemi a chodím kolem zavřených obchodů se slabě osvícenými výlohami. A když jsou ty obchody zavřené úplně, na prodej, a výlohy jsou naprosto prázdné, tak to je už úplná katastrofa. Připomíná mi to samotu, prázdnotu a smutek. Někteří lidé toto mají rádi, ale mě to strašně deprimuje.

• Hrozně ráda věci čím dál více oddaluju. "Co můžes udělat dneska, nech na jindy." Tahle strana mé povahy mě ale vážně štve.. Mnohdy se mi to vymstí hlavně ve škole. Když jsem s někým, tak jsem ráda, když je to někdo, kdo mě dokáže k dané věci popostrčit, a donutit. Nesvědčí mi samozřejmě, když jsem s přáteli, a je pořád jenom sranda, sranda, a potom problém.

• Většinu svých pocitů dusím v sobě, a najevo nedávám skoro nic. Nechápu proč to dělám, a proč, když se mě člověk zeptá, co se mi stalo, proč jsem smutná nebo naštvaná, tak skoro vždycky řeknu "Nic", ikdyž na té dané věci nic špatného není. Možná chci působit na okolí bezstarostně, jako že je mi všechno jedno, a pak se uvnitř trápím -to velmi blízce souvisí s prvním faktem ,nebo chci, aby všichni kolem mně měli špatné svědomí, a říkali si, jestli zrovna oni nemůžou za mou depresivní náladu. Opravdu netuším. Má povaha je velmi komplikovaná, a když se v ní nevyznám často ani já sama, tak ostatní už vůbec ne

• Jsem čistokrevný extrovert. Ze samoty mám fóbii, nikdy nejsem delší dobu ráda sama. Když mám takové ty líné víkendy, tak potom už lehce šílím, protože vůbec nejsem s lidmi, a to mi je strašně nepříjemné. (tyto pocity jsem měla obzvlášť, když jsem neměla počítač - což bylo cca rok, a když jsme toho do školy navíc neměli moc) Teďka, když je škola v plném proudu, tak na ty lidi ani moc nemám čas, protože pocit samoty "přebije" učení. Tedy..Abych upřesnila, ne zrovna přebije, spíš ještě obohatí o netrpělivost, nervy, pocit, že jsem blbá a podobně.

• Když mám ty svoje depky, tak ráda svoji špatnou náladu ještě prohlubuju prohlížením fotek, videí, pouštěním smutných písniček, čtením starých deníků, starých článků, a podobných vzpomínkových věcí.

• Jsem zcela jistě narozená ve špatné generaci. Tenhle svět spěje špatným směrem. Nedovedu si jej představit ani za 10 let. Vlastně ani radši nechci, protože je mi z té představy mírně špatně. Neustále lituju, že tahle doba je taková, a že jsem se nenarodila několik desítek až set let zpátky. Samozřejmě, že si uvědomuju, že každá doba má své mouchy, že tenkrát bylo všechno přísnější, drsnější, v něčem nechutné, ale na druhou stranu se některé věci přehlížely a nebo soudily jinak, ale hlavně si lidé sami sebe a navzájem uměli vážit, vážili si života, toho, co měli, uměli se zabavit sami, i těmi nejbizarnějšími způsoby, a to neměli elektřinu, počítače, světla, a všechny ostatní vymoženosti dnešní doby. Zkrátka a dobře, lidé tenkrát měli radost ze života, děti byly dětmi, byly pěkně vychované, rády za svou rodinu, a sprosté myšlenky je v tu dobu ani nenapadly. Dnes to vypadá přesně naopak. Desetileté holky se řežou, na facebooku píšou smutné statusy, jak jim chybí jejich kluk a líbání a podobné věci. A ve třinácti půlka holek ani není panna. A patnáctiletí kluci už jsou gejové, a bisexuálové. Já si teda myslím, že v tomhlr věku ještě člověk nemůže vůbec vědět, jak je zaměřený, a orientovaný. Bože, facepalm.. Tenkrát si třináctileté děti hrály na schovku a s panenkama. A věřte, že kdybych nežila v téhle době, tak bych si teďka někde s tou panenkou hrála, a byla bych za to ráda.

Deset otázek pro mně: (od lidí které znám)
1. Kdybys mohla změnit 3 věci ve tvém životě, které by to byly?
Inu.. Kdybych mohla vrátit čas, tak svůj život vrátím na začátek a prožiju jej celý znova, lépe, a půlku věcí udělám úplně jinak. Ale asi nejvíc bych si přála↓
- Žít v Anglii, jako můj brácha. V Anglii jsem byla 5x, takže moc dobře vím, jaké to tam je. Žít tam, mám splněný největší sen.
- Dále bych kompletně změnila můj mozek po vzdělávací stránce. Přidala bych tam talent na matiku, fyziku, a chemii. Oj.
- A třetí věc je nereálná, ale krásná. Kdyby existovala kouzla, tak okamžitě jedu buď za Harrym do Bradavic, a nebo se přidám k Hance, Sváťovi a Rafanovi ze Sedmého smyslu, a studuju s nimi v Santareně. Bože, to by bylo tak dokonalé.. Žádná matika, fyzika a chemie! To bych ani nepotřebovala ten druhý bod..

2. Představ si, že umíš výborně hrát na jakýkoli hudební nástroj, co bys s tím dělala?
• Tak vzhledem k tomu, že jsem 9 let hrála na klavír, tak s tím nějakou zkušenost mám, jenže moje hraní ani zdaleka není výborné. Teďka "hraju" na bicí, a hrozně moc chci hrát na kytaru.
A kdybych na tyto tři věci uměla - což by mi dokonale stačilo, tak bych začala točit covery na YT, a možná skládat i vlastní písničky.

3.Tví nejoblibenější herci?
• Nejoblíbenější herečka je jednoznačně Helena Bonham Carter, kterou neskutečně obdivuju, zbožňuju a miluju. A potom také Sienna Miller. A herec, to je Heath Ledger, který je po smrti, a to mě hodně moc mrzí. Film Cassanova doslova miluju, a Heath je v něm nepřekonatelně krásný a úžasný. Stejně jako ve filmu Deset důvodů proč tě nenávidím. Další herec kterého miluju je Cory Monteith z Glee, jehož smrt pro mě a pro další miliony lidí byla dalším extrémním šokem. Sice si připadám trochu jako nekrofil, když oba zmínění jsou po smrti, ale co už.
dále: Johny Depp♥, Orlando Bloom, Jared Leto - btw. frontman skupiny 30 second to Mars, Douglas Booth, David Suchet, Jeremy Irons, Leonardo Dicaprio, Daniel Radclife, a dále.

4. Máš radši čokoládu nebo televizi?
• Tak vzhledem k tomu, že na televizi skoro nekoukám, maximálně u babičky, tak rozhodně čokoládu, bez které bych byla úplně ztracená.

5) Už jsi někdy byla opilá?
Tak na tyhle otázky moc nemám chuť odpovídat. Řeknu, že zkušenosti tohoto typu pochopitelně mám, ale víc neprozradím.

6) Kdybys mohla jít do jakékoliv knihy, filmu či seriálu, co by to bylo?
• Z knih jednoznačně Percy Jackson, Harry Potter, nebo Rudá jako Rubín. Z filmů bych navštívila Tajemství nesmrtelných (Tuck Everlasting), a Cassanova. Ze seriálů Gympl s (r)učením omezeným a Glee.

7) Proč sis založila blog? Pokud jsi jich měla více, kolikátý je?
Blogy jsem před tímhle měla 3. První blog jsem si zakládala v 11 letech, zkrátka proto, že jsem byla malé zvědavé 11ti leté dítě. Btw. Ten blog pořád existuje. Tento blog mám proto, že jsem chtěla začít znovu, s novým jménem, se zkušenostmi, ale zvláště protože jsem tvůrčí, kreativní typ, s chutí a vášní k psaní. V dalších letech jej hodlám rozvíjet dále, pěstovat si návštěvnost, získávat více a více zkušeností. Rozhodně se nehodlám vzdát, a blog zrušit.

8) Máš ráda Spongeboba?
Kdo žije v ananasu nadně moří? Spongebob Squarepants..
Tak samozřejmě, že mám Spongeboba ráda, kdo by neměl?

9) Věříš v něco nadpřirozeného?
Já teda věřím v duchy, posmrtný život v peklo a ráj.
Ale vždycky u mně stejně vyhrají řečtí bohové a titánové.

10) Umíš vařit?
Dá se říct,že umím.

-Adri
 



Úvod

7. března 2014 v 17:49 | Adri
Zdravím všechny , kdo naštívil můj blog.

Dlouho jsem přemýšlela že bych si mohla založit blog ,ale vždy jsem na to neměla čas,až teďkom konečně
Takže bych byla ráda kdybys muj blog navštěvoval/a ^^ ))) a napsal/a nějaký ten komentář

Něco na začátek o mně..
Jmenuji se Adriana je mi 15 let a jsem z Prahy
Nejvíc mýho času strávím na Tumblru (ano jsem moc na něj závislá)
Jsem náladová, upřímná, a nenechám si jen tak něco líbit.
Ráda čtu, kreslím ..))
Nenavidím falešný lidi
Toť vše ^^
Bye,bye ^^

Kam dál